Warrant - opční list

Nejdříve obecný úvod..

Anglický termín warrant se v praxi používá pro několik různých nástrojů. Ve své podstatě, svými právy a implikacemi se nástroje spojené s warranty příliš neliší, všechny totiž představují něčí záruku za nějakou činnost nebo závazek někoho cosi vydat, ale liší se v podkladovém aktivu, ke kterému se vztahují.

Druhy warrantů

• V posledních letech se na evropských finančních trzích rozšířil pojem warrant jako certifikát pro vydání opční listiny.
• Jedním z prvních komerčně používaných cenných papírů, kterým se říká warrant, je skladištní list, cenný papír, jimž veřejné skladiště potvrzuje převzetí zastupitelného zboží k úschově.
• V bankovní sféře se pojem warrant používá ve smyslu potvrzení o deponování cenných papírů u peněžního ústavu. Pokud například držitel listinných akcií je nechce mít uskladněny doma, může je za poplatek uschovat v bance, která pak podle dohody může i vykonávat různé služby, jako například výkon vlastnických práv spojených s akciemi (správa dividend, zastupování na valné hromadě, atd.). Banka při převzetí akcií vydává vlastníkovi tzv. warrant.
• Ve středověku se pojem warrant často používal pro list zaručující bezpečnost občana. Tyto warranty vydával například panovník pokud chtěl zaručit někomu bezpečné cestování po zemi.
• Warrant se používá i ve významu zatýkacího rozkazu, jako například evropský zatýkací rozkaz (European Arrest Warrant).

Warrant - opční list

Warrant v kontextu opčních listů je cenný papír koncepčně velice podobný klasickým kupním a prodejním opcím. Warrantem se zpravidla rozumí dlouhodobá opce, která je vystavena firmou na své vlastní kmenové akcie.

Call warrant, nebo česky kupní warrant, je cenný papír s předem stanovenou dobou trvání, který svému majiteli dává právo nákupu stanoveného množství podkladového aktiva za předem stanovenou cenu, takzvanou realizační nebo dodací cenu (anglicky strike price). Plnění kontraktu obvykle nabývá formy výplaty pozitivního rozdílu mezi aktuálním kurzem podkladového aktiva a realizační cenou. Tato definice je shodná s definicí kupní opce. Mezi warrantem a opcí je pár rozdílů, ale o těch více později.

Investice do warrantu je zisková, pokud tržní cena podkladového aktiva je vyšší než realizační cena warrantu, přičemž je nutné odečíst kupní cenu warrantu.

Put warrant, nebo česky prodejní warrant, je cenný papír s předem stanovenou dobou trvání, který svému majiteli dává právo prodeje stanoveného množství podkladového aktiva za předem stanovenou cenu.

Vypisovatel nebo prodejce opce či warrantu musí být za svoji ochotu podstoupit riziko kompenzován, a to takzvanou prémií (nebo z anglického slovníku převzatým premiem).

Stejně jako u opcí, i warranty mohou být evropského nebo amerického typu. Evropský typ warrantů dává právo koupit nebo prodat podkladové aktivum pouze v době expirace. Americký typ dává právo koupit nebo prodat podkladové aktivum kdykoliv do doby expirace.

Warranty jsou velmi rizikové investiční nástroje, sekuritizované opce, jejichž hodnota závisí na hodnotě a volatilitě podkladového aktiva, splatnosti (expiraci), realizační ceně a finanční páce. Díky pákovému efektu patří opce i warranty k nejrizikovějším investičním nástrojům.

Kurz warrantu reaguje zásadně na změny kurzu podkladového aktiva, nikoliv však lineárně. Pákový efekt u warrantů může znamenat na jedné straně vyšší zisk ale současně však na straně druhé také vyšší riziko ztráty. Finanční páka může působit oběma směry. Čím větší je finanční páka u warrantu, tím riskantnější je investice.

Vypisovatelé warrantu nevyplácí žádné dividendy ani úroky, a tak jediným zdrojem zisku z warrantu je vývoj kurzu.

Warrant propadá jako bezcenný, pokud se investor zřekne práva na uplatnění nebo uplatnění warrantu promešká nebo pokud má warrant v době expirace nulovou hodnotu, je takzvaně mimo peníze nebo anglicky out-the-money.

Rozdíl mezí opcí a warrantem

Z výše uvedeného vyplývá, že warrant je finanční derivát téměř shodný s opcí. Jedním z na první pohled nejviditelnějších rozdílů je to, že warranty se používají především v Evropě, kdežto opce ve zbytku světa.

Warranty mohou emitovat pouze banky nebo společnosti s oprávněním (tvůrci trhu, makléřské společnosti, velké finanční instituce, atd.). Opce může emitovat kdokoliv. Warrant opravňuje svého držitele koupit akcie společnosti, která warrant vydala, jinými slovy, warrant vypisuje emitent na své vlastní akcie. Opce je více flexibilní. Opci může vypsat prodejce A na akcie firmy B a prodat ji investorovi C.

Warranty jsou typem opcí, jejichž existence je často svázána s dluhopisy nebo s prioritními akciemi. Emitenti dluhopisů často vydávají dluhopisy s přidruženými warranty, aby tak snížili náklady dluhopisu. Investor do dluhopisu má možnost warrant buď uplatnit nebo ho od dluhopisu oddělit a prodat dále a případně tak zvýšit výnos z držby dluhopisu.

Další rozdíl mezi warranterm a opcí je v tom, ke komu plyne premium kontraktu. U opcí jde opční premium k vypisovateli, který ale většinou není totožný s emitentem podkladového aktiva. U warrantu bývá vypisovatel totožný s emitentem.

S předchozím bodem souvisí uplatnění warrantu. Pokud je warrant uplatněn, vypisovatel emitent podkladového aktiva vydává nové akcie, čímž se zvyšuje množství akcií v oběhu. Při uplatnění kupní opce její držitel získává od vypisovatele již existující akcie (výjimkou z tohoto pravidla jsou zaměstnanecké opce).

Opce i warranty se mohou obchodovat jak na organizovaném veřejném trhu, tak i na trhu OTC (Over-the-Counter). Veřejné trhy s warranty jsou ale všeobecně méně likvidní než trhy s opcemi. Jelikož vypisovat a prodávat opce může témeř každý, kdo si otevře u svého obchodníka k tomu účet a je dostatečně bonitní a solidní, trh s veřejně obchodovatelnými opcemi je mnohem hlubší a existují i hlasy, které tvrdí, že i průhlednější a hůře manipulovatelnější velkými hráči než trh s warranty. Warrant je pro drobného investora pouze investičním nástrojem (může nakoupit/prodat, ale ne vypisovat). S opcemi může drobný investor zkoušet štěstí v rámci různých strategií (tvorba spreadů).

Waranty bývají nejčastěji emitovány s takzvaným poměrem odběru 1:10 nebo 1:100. To znamená, že investor musí vlastnit 10 nebo 100 warantů, aby měl právo nakoupit nebo prodat jedno podkladové aktivum. U opce bývá podíl obráceně. O veřejně obchodovaných opcí většinou platí, že jeden opční kontrakt odpovídá 100 kusům podkladového aktiva.

Warranty bývají většinou dlouhodobého charakteru (až 15 let) kdežto většina veřejně obchodovatelných opcí má splatnost řádově v mesících. Warranty mívají dokonce delší splatnost než i dlouhodobé opce zvané LEAPS (Long-Term Equity Anticipation Securities). I LEAPS mívají splatnost zpravidla jen dva až tři roky.

Pro oceňování warrantu se v praxi používá řada modelů mezi nimiž ten nejčastější a pravděpodobně nejznámější je Black-Scholesův model. Omezeně lze použít i Garman-Kolhagen Currency Option Pricing Model a metodu Monte-Carlo. Oceňení warrantu je složitější než ocenění opce především z důvodu dlouhého charakteru kontraktu a více neznámých.

Warrant - opční list