Lafferova křivka

Lafferova křivka, nebo anglicky Laffer Curve (LaC), pojmenovaná po americkém ekonomovi Arthuru Lafferovi, zobrazuje závislost celkového objemu vybraných daní na míře zdanění (respektive na daňové sazbě).

Lafferova křivka zachycuje elasticitu zdanitelného příjmu, tedy koncept, který nepřímo praví, že stát může maximalizovat daňový výnos nastavením daňového systému do optimálního bodu. Jak příliš nízké zdanění ekonomických subjektů, tak příliš vysoké zdanění přinese do státní poklady nižší než maximální možný daňový příjem.

Vlastností Lafferovy křivky je, že do určitého bodu roste, i když stále pomaleji, a od tohoto bodu začíná klesat. Křivka ukazuje, že maximální míra zdanění neznamená maximální příjem veřejných rozpočtů. Při nulovém zdanění nevybere stát na daních nic. Je-li míra zdanění (daňové sazby) příliš vysoká, daňové subjekty jsou odrazovány od zvyšování výkonu, od práce, od úspor atd., popřípadě přenášejí své bydliště nebo sídlo mimo daný stát, což se v končném efektu projeví v poklesu daňových příjmů. Při 100% sazbě daně je objem vybraných daní nulový, protože se ekonomickým subjektům nevyplatí provádět jakoukoli ziskovou činnost.

Někde mezi dvěma extrémy existuje optimální míra zdanění, která generuje maximální daňový výnos. Do určitého bodu, takzvaný Lafferův bod, se daňový výnos s rostoucím zdaněním zvyšuje. Od tohoto bodu se zvyšování daňových sazeb již projeví negativně v podobě klesajícího celkového daňového výnosu (tzv. prohibitivní zóna). Jde tedy i o to, že dvě různé míry zdanění, jedna nižší a druhá vyšší, vedou ke stejným daňovým příjmům.

Lafferova křivka v praxi

Prohibitivní zóna, část B - za vrcholem daňových příjmů, by neměla být státem nikdy dosažena a stát by se měl pohybovat jen v části A. Tato logika byla použita jako argument pro snížení daňových sazeb například v období prezidenta R. Reagana (Kemp-Roth Tax Cut of 1981). Jeho poradci se domnívali, že Spojené státy se nacházely v prohibitivní zóně a že snížení daňových sazeb přinese zvýšení daňového výnosu.

V ekonomické praxi narážíme ale i na fakt, že reálná Lafferova křivka se liší od té teoretické. Zde uvedená křivka je teoretická a ne zcela odpovídá realitě. Odhaduje se, že v reálném světě se Lafferův bod pohybuje kdesi na úrovni 80-90% míry zdanění. Nesoulad mezi teoretickou a reálnou Lafferovou křivkou byl i jedním z důvodů pro jiné než očekávané výsledky Reaganovy daňové reformy.

Za hospodářsky optimální bod míry zdanění se překvapivě nepovažuje Lafferův bod. Cílem hospodářské politiky státu je maximalizovat ekonomickou agregátní poptávku a nikoliv maximalizovat daňové příjmy státu. I z tohoto hlediska je tedy vhodné, aby se stát pohyboval v části A.

Lafferova křivka v České republice

Objem daní v České republice historicky s postupným snižování mezní sazby, která klesla od roku 1993 z tehdejších 47% na současných 32%, roste. Tato závislost zůstává v platnosti, i když objem daňového inkasa upravíme o inflaci či růst HDP. Lze soudit, že další snížení mezní sazby by objem vybraných daní příliš neoslabilo – pokud by snížení sazby bylo doprovázeno zrušením většiny odečitatelných položek, mohly by daňové příjmy státu dokonce vzrůst. Akademik doktor Petr Mach dále ve svých studiích uvádí, že každé snížení sazby daně z příjmu právnických osob v České republice až na úroveň 20,75% pomůže jak poplatníkům, tak i státnímu rozpočtu.

Faktory a nedostatky Lafferovy křivky

Pozice Lafferova bodu na teoretické Lafferově křivce závisí na mnoha faktorech, mezi nimiž jsou elasticita agregátní poptávky, elasticita agregátní nabídky, výše současné životní úrovně, efektivita daňového systému, míra nezaměstnanosti, elasticita poptávky po práci vzhledem ke zdanění a další.

Problémem Lafferovy křivky je, že se jedná o statický empirický model sestrojený na základě ex-post dat. Protože ekonomika je živý a vyvíjející se organizmus, historickou míru zdanění lze jen těžko aplikovat na současnou nebo budoucí hospodářskou politiku. Lafferova křivka má mizivou předpovídací schopnost, zachycuje mnoho hodnot, které jsou založeny na mixu mnoha různorodých historických proměnných, a proto je Lafferova křivka spíše pedagogický model demonstrující zákon klesajících výnosů než nástroj pro seriozní daňovou politiku.

Ačkoliv je Lafferova křivka pojmenována po Arthuru Lafferovi, její počátky sahají až do 14. století k islamskemu akademikovi Ibn Khaldunovi. John Maynard Keynes se rovněž tomuto tématu ve svých pracech věnoval.

Lafferova křivka