Silniční daň v České republice

Silniční daň je v České republice regulována v zákoně číslo 16/1993 Sb., o dani silniční ve znění pozdějších novelizací. Silniční daň je v souladu s českou legislativou uvalena především na osobní a nákladní silniční motorová vozidla, která jsou registrována a provozována na území České republiky v rámci podnikatelské nebo samostatné výdělečné činnosti popřípadě používána v bezprostřední souvislosti s podnikatelskou činností. Objektem zdanění silniční daní nejsou zemědělské a lesní traktory a jejich přípojná vozidla.

Základ silniční daně je různý pro osobní a nákladní vozidla používaná k podnikatelské nebo samostatné výdělečné činnosti. Základem silniční daně u osobních automobilů je objem motoru definovaný v cm3 s výjimkou osobních automobilů na elektrický pohon. Daň je diferencována v rámci šesti daňových pásem a činí od 1200 CZK ročně do 4200 CZK ročně.

Poplatníci silniční daně jsou podnikatelské subjekty (fyzické i právnické osoby), které provozují vozidlo registrované v České republice a jsou uvedeni v technickém průkazu a další subjekty, které užívají vozidlo po zaniklé osobě popřípadě odhlášené vozidlo.

V paragrafu 4 odstavci 2 zákona je regulována povinnost zaměstnavatele za situace vyplácení cestovní náhrady vlastnímu zaměstnanci za použití takového motorového vozidla, pro které není registrován jako provozovatel zaměstnavatel, uhradit silniční daň pouze v případě, pokud není poplatníkem silniční daně provozovatel výše uvedeného vozidla.

Poplatníkem silniční daně v případě fyzické nebo právnické osoby se sídlem nebo místem trvalého pobytu v zahraničí je obvykle stálá provozovna. V případě existence více poplatníků u jednoho vozidla jsou povinni tito platit silniční daň společně a nerozdílně.

Zdaňovacím obdobím pro silniční daň je kalendářní rok, přičemž platí, že poplatník je povinen uhradit zálohy na daň čtvrtletně vždy do patnáctého dne následujícího měsíce (například za 1. čtvrtletí do 15 dubna atd.). Záloha na daň je kalkulována ve výši 1/12 příslušné roční sazby za každý měsíc, ve kterém existovala pro vozidlo daňová povinnost. V případě, že v kalendářním měsíci vznikla nebo zanikla pro vozidlo daňová povinnost, je nutno uhradit poměrnou část daně i za tento měsíc. Platba silniční daně se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Daňová přiznání je poplatník povinen podat správci daně nejpozději do 31. ledna roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období bez ohledu na to, zda poplatníkovi zpracovává daňová přiznání daňový poradce nebo zda se případně nachází v konkurzním řízení.

V daňovém přiznání je nutno uvádět i vozidla, která jsou od daně osvobozena s výjimkou vozidel registrovaných v technickém průkazu jako kategorie L, jejich přípojných vozidel za předpokladu, že mají méně než čtyři kola. Zpracovaná daňová přiznání lze podat rovněž na příslušném schváleném technickém nosiči dat, přičemž poplatník dále vyplní pouze příslušnou část formuláře daňového přiznání.

Možné otazníky nad budoucností daně. Vzhledem ke skutečnosti, že silniční daň v porovnání s ostatními daněmi jako je kupříkladu daň z přidané hodnoty, vykazuje nižší daňovou výnosnost a stejnou nebo vyšší administrativní náročnost, před volbami v červnu 2006 byla iniciována některými představiteli parlamentních politických stran diskuse zda by nebylo lepší silniční daň spolu s ostatními méně výnosnými daněmi zrušit a přiměřeně nezvýšit některé daně související s provozem silničních dopravních prostředků. Po změně politického složení parlamentu zůstává tato otázka nicméně otevřena.

Silniční daň v České republice