Bankovní poplatky obvykle nejsou žhavým tématem, které studuji po večerech, ale když jsem si všiml, že mi peněžní ústav často účtuje více poplatků než kolik mám na účtu transakcí, znervozněl jsem. V březnu mi přišly na účet vedený v České spořitelně dvě platby a čtyři odešly. To je dohromady šest pohybů, za které mi banka strhla osm poplatků plus položku za výpis takže reálně poplatků celkem devět. To mi připadá trochu nepoměrné.

Okamžitě jsem požádal bankéřku ve Spořitelně o vysvětlení. Odpověděla mi obratem a přiložila ke své odpovědi i obsáhlý ceník, který obsahuje přehršle různých položek. Klient musí mít opravdu náladu a čas, aby se tuto bankovní hru na kočku a myš snažil nějak pochopit. Různé poplatky jsou účtovány za pohyby na účtu vzniklé různými způsoby, platíme za vedení účtu, za jeho zrušení, za zřízení elektronického bankovnictví a mnoho dalších samozřejmých věcí. Za některé úkony se platí dokonce několik poplatků. Zaujala mě například účetní položka ve výši pět korun vzniklá realizací došlé bezhotovostní platby. Připadá mi naprosto zcestné, aby klient platitl za to, že poskytne bance zdroje k tomu, aby mohla podnikat.

ČESKÉ BANKOVNICTVÍ je založené na poplatcích a bankám pouhá možnost dispozice s prostředky klientů zřejmě nestačí. Jiné zvyklosti a přístupy se ale praktikují na vyspělých bankovních trzích. Americké banky se předhánějí v boji o své klienty, protože si uvědomují, že na nich závisí jejich existence. Klient za otevření bankovního účtu nezřídkakdy dostane malou pozornost, například padesát nebo sto dolarů. Za vedení účtu i pohyby na něm se ve většině bankách neplatí ani cent a výpisy poštou jsou zdarma stejně jako elektronické bankovnictví nebo používání platební karty či šekové knížky. Běžné služby u přepážek jsou obvykle také zdarma. Účet je možné zrušit kdykoliv bez udání důvodu a bez jakýchkoliv překážek.

BANKY NA VYSPĚLÝCH TRZÍCH si uvědomují důležitost klientovy loajality a místo poplatků se zaměřují na generování příjmu ze služeb bankovního zprostředkování, především na poskytování úvěrových produktů. Poplatky spíše v podobě pokut a penále jsou účtovány klientovi až v okamžiku kdy se jeho účet dostane do minusu nebo pokud poruší nějaké povinnosti. Lze namítnout, že americký bankovní model je založen na jiných principech, přesto česká realita je trochu extrémní. České banky si účtují poplatky bez ohledu na budování vztahu se svými klienty a často mění podmínky za provozu. Ceny bankovních služeb v českých pobočkách velké trojky jsou v některých případech vyšší než v pobočkách stejné banky v cizině.

POVĚSTNÝ HRNEC UŽ ZAČAL PŘETÉKAT. O bankovní poplatky se kvůli rostoucímu počtu stížností ze strany klientů peněžních ústavů začala zajímat Česká obchodní inspekce (ČOI). Je otázkou, jak její šetření dopadne, protože pravomoce ČOI nejsou tak rozsáhlé, aby mohla prověřit, zda bankovní poplatky jsou účtovány v oprávněné výši. Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) žaluje banky kvůli existenci některých poplatků. Sdružení už jednou uspělo s žalobou stavebních spořitelen, kterým antimonopolní úřad udělil za tvorbu kartelu půlmiliardovou pokutu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) zahájil v České spořitelně, Komerční bance a Československé obchodní bance šetření ve věci vytvoření kartelu v oblasti poplatků.

KONKURENCE NA TRHU A PŘEDEVŠÍM TLAK KLIENTŮ jsou však mnohem důležitější než státní kontroly. Na českém trhu působí téměř 40 bankovních institucí. Uvolnění podmínek po vstupu Česka do Evropské unie pomalu láká další subjekty. Kromě Oberbank si v loňském roce v Česku založila novou pobočku ještě rakouská Privat Bank. Ke konkurenci v bankovnictví na straně vkladů přispívá i rozšíření podílových fondů a intenetu, prostřednictvím kterého lze využívat služeb zahraničních finančních trhů. S novými možnostmi uložení peněz lze očekávat, že dojde k odlivu klientů z poboček velké trojky českého bankovního trhu, což by jim mělo konečně otevřít oči.

KDYBY BANKY CÍTILY VĚTŠÍ REAKCI KLIENTŮ na poplatky, byly by při jejich stanovení a úpravách opatrnější. Klienti mají možnost dotazovat se na poplatky, požadovat vysvětlení a nakonec i přejít k institucím, které naslouchají jejim hlasům ochotněji. Je důležité si uvědomit, že banka je zákazníkem svého klienta a nikoliv obráceně. Banka si půjčuje od klienta peníze, které potřebuje ke své existenci a za to by mu měla nabídnout s tím spojené služby. Zbývá už jen dodat: Ke konkurenci čelem, k hladovým bankám zády.