Turbulentní změny v globální ekonomice i politice zapříčinily prudký propad amerického dolaru vůči euru, a to v nominálním vyjádření o zhruba 57% během posledních třech let. Investoři, centrální banky i spekulanti přesouvají své pozice ve prospěch eura, které se nedávno poprvé ve své historii vyšplhalo až za hranici 1,36 USD za euro. Jedním z důvodů pro tento vývoj je statut eura jako „anti-dolar“.

Mnoho ekonomů předpovídá další až desetiprocentní pokles americké měny v roce 2005. Je však mnoho i těch, kteří vidí jeho světlou budoucnost. Abychom mohli odhadnout budoucnost kurzu eura a dolaru, je vhodné kurz analyzovat s použitím několika navzájem se doplňujících přístupů.

FUNDAMENTÁLNÍ ANALÝZA se zabývá rozborem ekonomických podmínek a otázkou, zda-li byl americký dolar v minulosti příliš nadhodnocený (a euro podhodnocené) a vývoj v posledních třech letech je pouze korekcí tohoto stavu, nebo zda-li je současný dolar naopak podhodnocený a pouze výsledkem psychologického chování trhů.

První možnost znamená postupný konec amerického dolaru jako suverénní nadnárodní měny. Druhá možnost v sobě skrývá vhodnou investiční příležitost.

EKONOMICKÉ PODMÍNKY v eurozóně a v americké ekonomice hovoří ve prospěch dolaru a proti euru. Ačkoliv euro dosahovalo v posledních měsících rekordních hodnot, jeho růst nebyl zapříčiněn chvályhodným vývojem evropských ekonomických ukazatelů. Ekonomická situace v eurozóně je sotva růžová. Nezaměstnanost na úrovni 8,9% v zemích E12 v roce 2004 je vysoko nad americkou nezaměstnaností (5,4% pro rok 2004). 9,8 procentní nezaměstnanost v Německu v roce 2004, které je bezpochyb ekonomickým motorem eurozóny, je nejvyšší od roku 1998 a působí navíc jako brzdný faktor pro okolní země. Vysoká nezaměstnanost je překážkou pro růst bohatství domácností, které je nutné pro vývoj agregátní poptávky. Spotřeba domácností v eurozóně se zvyšovala vloni pouhým 1,2% v porovnání s 3,6% v USA. Opačným trendem rostl v obou oblastech národní produkt. Loňský růst HDP ve výši 4,4% v americké ekonomice byl zcela jistě větším lákadlem pro investory a důvodem pro zhodnocení měny než sotva poloviční dvě procenta v eurozóně.

Přestože se očekává zpomalení obou velmocí, americká ekonomika s velkou pravděpodobností předčí vývoj evropské i v roce 2005. Napomůže jí k tomu oslabený dolar (pro-exportní faktor), stále vysoká produktivita práce i sofistikované finanční trhy.

Negativním faktorem pro euro je v tomto případě dokonce i vývoj inflace a měnová politika centrálních bank jednotlivých oblastí. Inflace v eurozóně se pohybovala v roce 2004 kolem dvou procent a podobný vývoj se očekává i pro rok 2005. Růst cenové hladiny za oceánem byl o více než půl procenta vyšší a se stoupající tendencí. Rozdílný vývoj cen v Americe a v Evropě má a především bude mít své důsledky v protisměrném vývoji měnových politik, které bezpochyb ovlivní vývoj budoucího kurzu eura a dolaru.

Evropská centrální banka (ECB) vě většíně roku 2004 raději sledovala cenovou stabilitu než rizika ekonomické recese a odpovídala restriktivní měnovou politikou. Pokud však bude chtít podpořit evropské trhy prorůstovou orientací, bude muset pokračovat v uvolnění své politiky. Ta se v praxi projeví například poklesem úrokových měr. Očekává se, že ECB sníží svoji marginální zápůjční sazbu až na 2%. Ve stejném duchu by mohly pokračovat i centrální banky jednotlivých členských zemí. Americká centrální banka FED naopak začala konat kroky proti stoupající inflaci, a to prostřednictvím zvyšování úrokových sazeb. Očekává se, že FED bude zvyšovat klíčovou úrokovou sazbu až k úrovni 3,75%.

Úrokový diferenciál mezi americkým a evropským finančním trhem povede k přesunu části spekulativního kapitálu, především na dluhopisovém trhu, z eurozóny zpět do USA. Tento přesun by měl vyvolat nejen vzestup nominálního kurzu, ale i tvorbu zdravého prostředí pro budoucí zhodnocení měny na americké straně. Kromě toho, nepatrným omezením ekonomického růstu se FED snaží zamezit růstu deficitu platební bilance, který dosáhl v roce 2004 historického maxima 5,7%. Pokud se americkému exportu navíc podaří získat větší podíl na světových trzích, bude to pro něj znamenat i velkou konkurenční výhodu do budoucna.

Pokud se naopak ekonomický růst v Americe zpomalí výrazně a překazí tím plány FEDu ve zvyšování úrokových sazeb, výhoda vyšších úrokových zisků v americe se nesplní a jeden z důvodů k očekávanému zhodnocení dolaru pomine.

PARITA KUPNÍ SÍLY je nástroj, kterým je možné analyzovat vzájemné dlouhodobé absolutní postavení dvou měn. Tato pomůcka vychází z premisy, že identické zboží by mělo stát stejně ať je denominováno v jakékoliv měně – je to jakýsi dlouhodobý reálný měnový kurz. Parita kupní síly amerického dolaru vůči euru byla v polovině března přibližně 1,13 USD za euro. Při průměrné ceně eura 1,31 v roce 2005 to znamená, že americký dolar je v průměru podhodnocen o přibližně 16% a měl by tedy v dlouhém období zhodnotit. Nutno však dodat, že v krátkém období se nominální měnový kurz odchyluje od parity kupní síly díky mnoha faktorům, a tak dočasně opačné tendence nemohou být překvapením.

TECHNICKÁ ANALÝZA by měla předpovědět vývoj kurzu v krátkém období. V roce 2004 i 2005 dosahovalo euro vůči dolaru historických vrcholů. 100 i 200 denní průměry jsou hluboko pod současným kurzem. Jejich odchylky od aktuálního nominálního kurzu jsou nejvyšší z hlavních světových měn.

Denní oscilátory klesají k paritám. Relativní pozice kurzu dolaru vůči euru vzhledem k historickým extrémům mluví ve prospěch očekávané korekce dolaru. Aktuální kurz se pohybuje podél horního bollingerova pásu. Histogram MACD se blíží k negativním hodnotám.

Technické parametry sice předpovídají korekci kurzu ve prospěch dolaru. Je ale nutno mít na paměti iracionální chování trhu. Pokles dolaru k novým historickým minimům může vyvolat negativní sentiment mezi investory a lavinu dalších propadů.

DEVIZOVÉ REZERVY světových velmocí hrají a budou i nadále hrát velkou roli v budoucím vývoji vztahu eura a dolaru. Japonsko disponuje největšími devizovými rezervami na světě ve výši 841 mld dolarů, následováno Čínou s 610 miliardami, pak Taiwanem a Jižní Koreou.

Diverzifikace rezerv těchto zemí ve prospěch eura povede jednoznačně k dalšímu propadu americké měny. Politická rozhodnutí o jejich struktuře jsou ostatně jedním z hlavních důvodů propadu dolaru v předešlých letech. Podíl světových devizových rezerv denominovaných v americkém dolaru poklesl podle studie Mezinárodního měnového fondu z 66,9% v roce 2001 na 63,8% v roce 2003. Naopak podíl eura jako rezervní měny se v těchto letech zvýšil z 16,7% na 19,7%.

Čína prozatím odmítá úvahy o uvolnění pevného kurzu jüanu. Těžko lze ale předpokládat, že bude schopna čelit tlakům Evropské centrální banky i Washingtonu do nekonečna. Zrovna tak nelze předpokládat nekonečnou schopnost Číny financovat americký deficit. Čínské devizové rezervy vzrostly v minulém roce o neuvěřitelných 51%, a tak dříve nebo později čínská centrální banka bude muset přistoupit k revalvaci jüanu.

Uvolnění jüanu sice povede ke zhodnocení amerických pozic v Číně, ale zrovna tak i k ukončení povinnosti čínské centrální banky udržovat pevný kurz nákupem amerických dluhopisů. Sníží se poptávka po dolarových instrumentech a pokud bude uvolnění jüanu nečekané, rychlé a skokové, pravděpodobně odstartuje další propad americké měny.

PSYCHOLOGICKÉ FAKTORY vytvářejí nálady na trzích a budou zřejmě tím hlavním motorem pro vývoj dolaru v roce 2005. Důkazem je oznámení jihokorejské centrální banky z 22. února o úmyslech diverzifikovat své devizové rezervy ve prospěch eura a kanadského dolaru. Americký dolar reagoval na tuto zprávu propadem o 1,2% během jednoho dne až na 1,3230 USD za euro.

Obavy z vysokého deficitu platební bilance zverějněného v pátek 11. března stlačily americký dolar během předcházejících čtyřech dnů o 1,6% na nové sedmileté minimum 1,3409 USD za euro.

DOKÁŽE EURO udržet svůj vzestup v roce 2005 navzdory slabým ekonomickým výsledkům? Odpověď bude záviset více na ekonomických podmínkách dolaru než na výkonnosti eurozóny. Pokud americká ekonomika poroste dostatečným tempem, aby centrální banka FED mohla pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb a pokud se podaří zastavit eskalující platební i fiskální deficit, dolar by měl opět získat na důvěře a posílit vůči euru. To však pouze za předpokladu, že tento vývoj neohrozí panika investorů, která může být bohužel odstartována z různých důvodů a velice lehce, především politickou rétorikou a krátkozrakými kroky amerického prezidenta. V roce 2005 tak můžeme očekávat relativně vysokou volatilitu dolaru se všeobecnou klesající tendencí podle toho jaké zprávy a nálady budou zrovna převládat na trzích a přát si pevné nervy.