Crashophobia

Ekonomové Jens Jackwerth a Mark Rubinstein se zabývali krizí amerického kapitálového trhu z roku 1987 a dospěli ve svém díle

J. Jackwerth and M. Rubinstein (1996) Recovering Probability Distributions from Option Prices. Journal of Finance, 51, 1611-1631.

k závěru, že trhem domnělá pravděpodobnost velkého poklesu cen aktiv je vyšší než pravděpodobnost stejného růstu cen aktiv jak dána lognormálním rozdělením.

Jackwerth a Rubinstein sledovali rozdělení cen akcií a přišli s tím, že levé konce rozdělení ve vzdálenosti tři až čtyři směrodatné odchylky od průměru jsou 10 až 100 krát tlustější než u normálního rozdělení. K tomuto závěru dospěli na základě pozorování indexových opcí ve Spojených státech amerických po krizi kapitálového trhu v roce 1987.

Tento jev, nazvaný "Crashophobia", je velkým přínosem v oceňování put opcí daleko mimo peníze (out-the-money). Tyto opce by měly mít teoreticky podle Black-Scholesova modelu velice malou hodnotu, přesto jsou ale investoři ochotni za ně zaplatit větší cenu než by byli ochotni zaplatit za ekvivalentní kupní opce nacházející se daleko mimo peníze. Proč? Právě proto, že se obávají krachu trhu (anglicky "crash", odtud Crashophobia) více než připouští jeho růst.

Crashophobia je jedním z vysvětlujících faktorů pro jev v anglické terminologii zvaný Volatility Smirk/Skew, který se zabývá takzanou implikovanou volatilitou akciových opcí.

Praktickou zajímavostí put opcí hluboko mimo peníze je to, že pokud ceny podkladového aktiva prudce klesnou, jejich hodnota je ovlivněna relativně více než hodnota put opcí více v penězích.

Závěrem upozroněme na fakt, že stěžejní myšlenkou crashophobie je pravděpodobnost velkých nečekaných pohybů ceny podkladového aktiva a nikoliv růst volatility s pádem tržních cen.

Crashophobia