Americký úřad Department of Justice na konci srpna obvinil osm partnerů a jednoho právníka KPMG z účasti na daňových podvodech. Obvinění jsou podezřelí z provozování ilegálních daňových praktik včetně prodeje investic umožňujících nelegální daňové úlevy, bránění americkému daňovému úřadu Internal Revenue Service (IRS) ve zkoumání a analyzování těchto investic a z porušení auditorské nezávislosti, přičemž rozsah obvinění se nejspíš ještě rozroste.

Partneři KPMG vyvinuli investiční produkty umožňující daňové úlevy, které potom nabízeli svým klientům jako legitimní nástroje pro snížení jejich daňového zatížení. Tyto produkty prodali v letech 1996 až 2002 zhruba 350 movitým klientům, přičemž na nich sami vydělali přibližně 124 miliónů dolarů. Na nemalou částku si přišlo i několik zůčastněných bank, mezi nimiž jsou vyšetřovány UBS, Deutsche Bank a HVB. Podle zprávy komise amerického Senátu U. S. Senate Permanent Subcommittee on Investigations jenom Deutsche Bank, shodou okolností ve zmíněných letech auditována KPMG, vydělala na poplatcích spojených s transakcemi $79 miliónů dolarů.

Princip daňových úniků spočíval především ve tvorbě fiktivních ztrát. Aby klient KPMG nemusel platit vysoké daně, investoval do produktu, který papírově vytvořil ztrátu. Tu pak v daňovém přiznání, připraveném rovněž obviněnými partnery, klient odečetl od svých příjmů a tím snížil svůj daňový základ. Odměny KPMG za uvedenou službu se pohybovaly v rozmezí s horní hranicí až 7% požadované částky. Na seznamu prohřešků je podle IRS ale i opomenutí daňové registrace u IRS nebo jednoduše poskytnutí nepravdivých údajů. Department of Justice odhaduje, že americký stát přišel na daních díky těmto operacím o 2,5 miliardy dolarů a jedná se v USA o historicky největší daňový podvod.

Inkriminované daňové investice jsou známy pod zkratkami BLIPS (Bond Linked Issue Premium Structure), FLIP (Foreign Leveraged Investment Program), OPIS (Offshore Portfolio Investment Strategy) a SOS (Short Option Strategy). V případě BLIPS si klient KPMG půjčil prostředky od zahraniční banky na nákup cizí měny, kterou ale nakupoval od té samé banky. Po několika měsících klient odprodal cizí měnu zpět bance. Vzniknuvší ztrátu si pak odečetl od svých daňových výnosů z jiných kapitálových operací. Ostatní instrumenty byly v principu podobné, jen více či méně komplikované a případně s využitím opcí.

Základní problém v celé kauze není jen to, že investice uměle vytvářely daňové ztráty, ale především i způsob a okolnosti jejich tvorby. Ve všech případech se jednalo o transakce, které v sobě obsahovaly pro všechny zúčastněné strany velice malé nebo žádné riziko. Peníze potřebné na provedení všech obchodů financující banky nikdy neopustily a banky v žádném případě netvořily k operacím rezervy. Bankám zůstaly peníze, devizy, poplatky za obchody, klienti měli na papíře ztrátu. Banky musely vědět, že se jedná o transakce s motivem záměrné tvorby daňových ztrát a podle komise amerického Senátu U. S. Senate Permanent Subcommittee on Investigations i podle Department of Justice jednaly protiprávně. Nejedná se tedy pouze o problém jedné auditorské firmy, ale navíc o odpovědnost a spoluúčast bank v daňových trestných činech.

Nad osudem KPMG visí otazník, ale zatím se zdá, že vše dopadne jinak než v případě auditorské firmy Arthur Andersen. Americké úřady, poučeny vývojem v auditním i poradenském průmyslu i v celé americké ekonomice po uvalení žaloby na Arthura Andersena, si velice dobře uvědomují, že obviněním a žalobou KPMG samotné by ji definitivně zlikvidovali, což za situace, kdy na trhu působí jen čtyři velké auditorské firmy, nelze dopustit. To ovšem staví KPMG do dobré vyjednávací pozice.

Žaloba uvalená na velkou auditorskou firmu je téměř jistou zárukou její likvidace. Partneři a klienti přejdou ke konkurenci, některé státy americké federace zruší obviněné společnosti obchodní licenci a komise pro cenné papíry Securities Exchange Commission (SEC) ji umístí na černou listinu. V takovéto situaci žádnou dozorčí radu nejspíš ani nenapadne, aby požadovala po svých akcionářích nebo podílnících schválení oviněné firmy pro zpracování auditu.

Nejvyšší americký státní zástupce Alberto R. Gonzales i Lewis A. Kaplan, nejvyšší soudce u Federal District Court in Manhattan, jsou si následků případného pádu KPMG dobře vědomi. Z toho plyne, že na KPMG nebyla uvalena soudní žaloba, ale na konci srpna došlo pouze k jakési mimosoudní dohodě. Podle této dohody se KPMG zavazuje k zaplacení pokuty ve výši 456 miliónů dolarů a ke splnění podmínek, mezi něž patří spolupráce s federálními úřady, ukončení a omezení některých svých aktivit v oblasti daní a finančního poradenství, zpřísněný státní dohled po dobu tří let (nyní pod vedením Richarda C. Breedena, dřívějšího předsedy komise SEC) a další. Jednou z podmínek je i to, že pokuta bude zaplacena ze zisku po zdanění, do 16 měsíců a nesmí být hrazena z pojištění.

KPMG se vyhnuli soudní žalobě ze strany federální vlády, ale tím i přesunuli odpovědnost a drobnohled úřadů a veřejnosti na obviněné partnery. Místo toho, aby hlavním vinníkem v celé kauze byla společnost KPMG jako celek, veškerá odpovědnost je přesouvána na devět obviněných, jejichž počet se během října a listopadu nejspíš ještě rozroste. Ti, propuštěni ze zaměstnání a doslova hozeni přes palubu, mají nyní bohužel osud pouze ve vlastních rukách. Jejich mateřská společnost jim nepomohla ani nedávným prohlášením, ve kterém sama připouští, že inkriminované investice jsou nelegální a podvodné, ba dokonce naopak, KPMG poskytuje vyšetřovacím orgánům materiály, které budou použity proti obviněným.

Obvinění byli na začátku září po složení kaucí ve výši 300 tisíc až 3,5 miliónů dolarů propuštěni ze zadržovací vazby. Soudní jednání je prozatím stanoveno na květen 2006, ale je možné, že se odloží a protáhne, pokud budou obvinění požadovat soud před porotou a budou se tak snažit získat čas. Navíc soud před porotou jistě vyprodukuje mnoho pro KPMG negativních novinových článků.

Pokuta ve výši 456 miliónů dolarů není maličkost, ale zrovna tak je i částkou méně horentní než by se mohlo na první pohled zdát. Ve fiskálním roce 2004 realizovali KPMG v USA výnosy 4,1 miliardy, čemuž odpovídá zisk před zdaněním ve výši přibližně 1,4 mld. dolarů, neboli 875 tisíc na partnera. Pokud by tento zisk partneři danili sazbou 40%, pak roční zisk po zdanění představuje částku 525 tisíc dolarů na partnera.

Podle současného počtu partnerů ve firmě v USA vychází pokuta na partnera na částku 285 tisíc dolarů. Z toho vyplývá, že americká KPMG musí na zaplacení pokuty, která ji dělí mezi existencí a úpadkem, pracovat řádově půl roku. Mnoho analytiků a komentátorů se domnívá, že tato pokuta je směšnou částkou, což do jisté míry potvrzují i současné výroky předních představitelů KPMG, kteří uvádějí, že pokuta nějak významně chod firmy na americkém kontinentu neohrozí. Vzhledem k značně omezené konkurenci v odvětví je možné spekulovat i o tom, že pokuta bude přenesena do cen zakázek.

Situaci pro KPMG však komplikují civilní a hromadné žaloby, kterých zřejmě nebude málo. Například stát Mississippi má v plánu žalovat KPMG za náhradu škod, které státu vznikly v souvislosti se společností WorldCom (nyní MCI). KPMG nahradili v auditu WorldComu těsně před jeho pádem firmu Arthur Andersen a údajně i WorldComu nabízeli ilegální daňové úlevy, díky kterým stát Mississippi přišel o velké daňové částky. Hromadně se budou soudit i investoři jiných firem, které byly auditovány KPMG a objevily se v nich účetní nesrovnalosti. Náhradu škod budou zřejmě požadovat i klienti KPMG, kteří nelegální daňové produkty využili v domění, že jsou transparentní a legitimní.

Očekávané změny v legislativě by s sebou měly přinést novinky jak v auditní a poradenské praxi, tak v bankovní sféře. Republikán Norm Coleman a demokrat Carl Levin navrhují jako reakci na tuto kauzu zákon, který nejen zvyšuje sankce za daňové podvody, ale navíc bankovním regulátorům a Securities Exchange Commission přikazuje tvorbu pravidel přímo určených k zachycení bankovních operací podezřelých z tvorby daňových úniků.

Kromě nové legislativy je možné očekávat i snahy o rozšíření působnosti zákona Sarbanes-Oxley a pravomocí Securities Exchange Commission na veřejně neobchodované subjekty, tedy především i na auditorské, daňové a poradenské firmy. Navíc vyšetřování ve zúčastněných bankách, jehož výsledkem je například obvinění Domenicka DeGiorgia z HVB, je opět další ukázkou toho, jak americká legislativa a výkonná moc zasahuje za hranice Spojených států, což se v souvislosti s prováděním zákona Sarbanes-Oxley ukazuje jako další aktuální problém.

V neposlední řadě je možné očekávat i změny v korporátních struktůrách. Přestože partneři vykonávali nelegální praktiky se souhlasem a plným vědomím KPMG, firma se nesnaží obviněným pomoci, spíš naopak veřejně přesouvá veškerou vinu na ně. Je tedy docela možné, že podnikání založené na partnerských smlouvách brzy vymizí a přemění se na běžné zaměstnanecké vztahy.

KPMG se sice nemusí bát masového odlivu klientů, ale je jisté, že tento případ bude mít dopad jak na hospodaření firmy, tak na legislativu i veřejné povědomí. Pověst auditingu a poradenství je pošramocena ještě z doby pádu Enronu. Tvůrci legislativy a soudní moc mají více práce. Aféra zamíchala kartami daňovým poradcům i jejich klientům. Každopádně je tato kauza dobrým testem toho, co si může firma velké čtyřky v současnosti, v době po pádu Arthura Andersena a v době novodobé regulace odvětví, dovolit. Kromě toho přišel i čas poděkovat skandálu kolem Enronu. Bez Enronu bychom dnes nemuseli mít ani KPMG.