Šestnáct procent firem registrovaných na americké burze New York Stock Exchange (NYSE) má hlavní sídlo a rezidentství mimo území USA. Zahraniční společnosti ze 48 zemí představují 35% tržní kapitalizace a téměř 200 z nich pochází z evropského kontinentu. Přestože tyto podniky mají hlavní sídlo mimo USA, podléhají úpravě jak zákona Securities Exchange Act (SEA 1934) tak zákona Sarbanes-Oxley (SOX) z prostého důvodu, a to, že jsou obchodovány na americkém kapitálovém trhu.

Americká burza New York Stock Exchange (NYSE) obchoduje se zhruba 2800 tituly s tržní kapitalizací přibližně 20 biliónů dolarů. Podíl neamerických podniků se rok od roku zvyšuje. Na obrázku je přehled evropských zemí, ze kterých pocházejí neamerické podniky obchodované na NYSE a jejich počty připadajicí na jednotlivé státy. Zdroj: New York Stock Exchange (NYSE)

Zahraniční společnosti mohou podléhat uvedeným zákonům i bez toho, aby by se jejich akcie aktivně obchodovaly na amerických trzích. Existuje mnoho evropských podniků, jejichž akcie jsou v držení amerických rezidentů skrze různé nadnárodní investiční produkty. Zahraniční společnost (definice pojmu v metodickém pokynu 3b-4 k zákonu SEA 1934) s více než 500 akcionáři nemusí být veřejně obchodovatelná na amerických akciových trzích, ale pokud jsou její akcie v držení alespoň 300 amerických rezidentů, pak taková společnost podléhá podle oddílu 12g zákona SEA 1934 povinnosti registrace u Securities Exchange Commision (SEC). Žádost o registraci je nutno podat na formuláři Form 20-F do 120 dnů po skončení fiskálního roku, ve kterém povinnost nastala. Kromě žádosti o registraci pak zahraniční společnost podává podle zákona SEA 1934 každoročně výroční zprávu a v budoucnu doplněnou podle zákona SOX o auditované ověření interních kontrolních systémů. Z evropských firem podléhají registraci například Air France, Siemens a Allianz, z českých například Komerční banka a Česká spořitelna.

Lhůta pro splnění registrační povinnosti je v platnosti už mnoho let. Novinkou je však zmíněná informační povinnost týkající se interních kontrolních systémů. Tato povinnost je dána účinností hlavy 404 zákona SOX. Původně se tato povinnost měla vztahovat poprvé na zahraniční podniky, jejichž fiskální rok končí 15. července 2005 nebo později. V únoru 2005 vydali SEC prohlášení, ve kterém posunuli lhůtu účinnosti hlavy 404 pro zahraniční společnosti na 15. červenec 2006. Zahraniční společnosti podávají na rozdíl od amerických protějšků zprávu o interních kontrolních systémech jen jednou za rok.

Tvůrci amerického práva si naštěstí uvědomili dopad svých dalekosáhlých činů, a tak vydali metodický pokyn 12g3-2(b) ke zmíněnému oddílu 12g, který poskytuje výjimky z registrační povinnosti. Ta odpadá v případě, že povinná společnost předloží SEC dokumenty, které musí zveřejňovat, poskytovat burzovním autoritám a distribuovat mezi své akcionáře podle práva své země. Dokumenty by měly být v anglickém jazyce a je nutno podat je ve stejné lhůtě jako splnění registrační povinnosti. Pokud dokumenty v anglickém jazyce dostupné nejsou, postačí jejich anglický popis a souhrn.

Akvizice, slučování a zahraniční expanze firem představují další důležitou kapitolu pro americkou legislativu mimo USA. Množství amerických firem, které vlastní evropské podniky, jejich části, nebo mají mimo USA alespoň své pobočky se rapidně rozrůstá. Sarbanes-Oxley, a to především hlava 302 a 404, se vztahuje nikoliv pouze na americké části amerických firem, ale na jejich konsolidované celky, včetně majetkových účastí mimo USA. Příkladem na našem území jsou například General Electric a Citibank, které přizpůsobují požadavkům americké legislativy i své české pobočky nebo z akvizovaných například procesor v bezhotovostním platebním styku firma MUZO vlastněná americkou firmou Global Payments. Akvizice, fůze a mezinárodní expanze firem nejsou v zákoně zmíněny explicitně, a tak mohou být lehce opomenuty.

Rozsah působnosti zákona SOX není dán jen jednoduchým výčtem paragrafů, ale navíc i metodickými pokyny a veřejnými názory SEC. Zákony SEA 1939 a SOX se vztahují na akvizice a přebírání zahraničních majtkových účastí, ale i zde jsou určité výjimky. Z auditu interních kontrolních systémů amerických firem, který požaduje Sarbanes-Oxley, lze vyloučit součást podniku, která nepřesahuje 5% bilanční sumy. Jinými slovy, 95% podniku, respektive interních kontrolních systémů, musí být dokumentováno a testováno v rámci auditu.

Kromě zmíněného kvantitativního hlediska ale exituje i kvalitativní přístup. Pokud například zahraniční pobočka americké společnosti nedosahuje ani 5% bilanční sumy, ale je například strategicky důležitá, představuje významné riziko pro firmu nebo je jen ostře sledována tiskem a analytiky, měla by být do auditu zahrnuta. Je tedy zřejmě jasné, že auditor a vedení americké firmy se nezajímá pouze o svůj domácí majetek, ale i o zahraniční investice, a tím se Sarbanes-Oxley právě dostává za hranice USA.

Majetkové účasti získané v běžném fiskálním roce mohou být z auditu osvobozeny. Auditní standard číslo dva z roku 2004 a publikované názory SEC udávají, že nové akvizice (majetkové účasti, podniky, obchodní celky, atd.) pořízené v běžném fiskálním roce, respektive jejich audit i vyjádření se managementu k interním kontrolním systémům, mohou být odloženy až do příští výroční zprávy, nejdéle však o jeden rok. Podmínkou je, že o vyloučení akvizice z auditu bežného roku je informována v příslušných dokumentech jak veřejnost, tak SEC. Pokud však auditor nebo management zjistí třeba náhodou nesrovnalosti významného rozsahu na straně přejatého podniku, musí to zveřejnit už v nadcházející zprávě bez ohledu na odklad.

Sarbanes-Oxley s sebou přináší i právní konflikty. Na jedné straně americké společnosti vyžadují, aby jejich evropské části splnily požadavky SOX a SEA 1934, na straně druhé legislativa v evropských zemích je často v rozporu s americkou. Jedná se o pravidla kolem nezávislosti auditora (například omezení předmětu činnosti, obměna auditorské firmy u klienta, volba auditora), nakládání s osobními informacemi a jejich zveřejňování (například zveřejňování odměn pro vedoucí představitele firem), požadavky na vedoucí osobnosti podniku (například omezení obchodování s cennými papíry) a další. Tvůrci zákona SOX zřejmě neodhadli rozsah jeho působnosti, a tak SEC od jeho zveřejnění vydávají na základě reakcí odborné veřejnosti a pod tlakem lobbystů různé metodické pokyny, výklady, názory a výjimky, kterými se snaží legislativu doladit.

Hlava 302 a 404 zákona jsou pravděpodobně oblastmi, které se dotýkají neamerických podniků nejvíce. Zákon požaduje, aby se finanční a výkonný ředitel společnosti vyjádřili ke kvalitám, charakteristikám a případným závažným nedostatkům interních kontrolních systémů. Svým výrokem a hodnocením podávají veřejnosti informaci o firemních interních kontrolních systémech, které by měly být natolik adekvátní, efektivní a dokumentované, aby dokázaly zabezpečit pravdivé a úplné informace o podniku. Hodnocení ředitelů je pak ještě podle hlavy 404 doplněno o posouzení nezávislého auditora.

Zabezpečení souladu se zákonem SOX se netýká pouze zavedení, testování a dokumentace interních kontrol, ale zprostředkovaně i informačních, účetních a finančních systémů, zabezpečení dat, výpočetní techniky i majetku, personálních změn. V amerických firmách, které už prošly „generální přestavbou“ v rámci SOXu se úpravy dotkly mnohdy i oblastí jako interní audit, controlling, risk management, ale dokonce i zvyklostí a postupů ve výrobním procesu.

79% dotázaných vrcholových pracovníků v amerických firmách potvrdilo, podle studie společnosti PricewaterhouseCoopers, že jejich podniky musely projít významnými změnami, aby splňovaly požadavky legislativy. 93% respondentů přiznali, že očekávají podstatné změny v procesech ve svých firmách a více než polovina dotázaných uvažuje o pořízení nových technologií v nejbližších dvanácti měsících se záměrem zlepšit informační infrastrukturu. Evropské podniky nejsou americkou legislativou samozřejmě zasaženy tolik jako americké, přesto zhruba 51% evropských nadnárodních společností očekává podle uvedeného zdroje zvýšení nákladů nutných k zabezpečení souladu se SOXem v průměru o 23% během následujících 12 až 24 měsíců.

Interní kontrolní systémy a finanční výkaznictví evropských a tím i českých poboček amerických firem zřejmě těžko naplní představy a přání SEC. Americká legislativa v České republice vymahatelná není. Je ale důležité si uvědomit, že interní kontroly a kvalita výkaznictví českých podniků mohou hrát významnou roli nejen při získávání kapitálu na zahraničních trzích, ale především při akvizicích. Stav interních kontrol, zprostředkovaně splnění požadavků zákonů SOX a SEA 1934, může být tím, co rozhodne o uzavření obchodu i jeho ceně, protože americký vlastník v případě problémů postižitelný nemalými sankcemi SEC je. Čím více amerických auditorů si uvědomí tuto skutečnost, tím více jich přivítáme v České republice.